Každý, kdo v posledních letech zaslal povídku do Vidoucích, si určitě všiml, že kromě všech dalších náležitostí můžete uvést, jaké triggery povídka obsahuje. Protože se občas setkáváme s tím, že je tato kolonka nepochopená, chtěla bych se na ni podívat trochu blíž.
Co je to vlastně trigger
Vychází z anglického slova spínač/spouštěč. Trigger warning je tedy varování před spouštěči nepříjemných asociací, v našem případě u porotců jako čtenářů díla. Spouštěčem může být cokoliv, co v čtenáři vyvolá špatné vzpomínky, znechutí ho, nebo ho nějakým způsobem zasáhne. Například porotce, který má panickou hrůzu z pavouků, si o nich přečte hororovou povídku a nemůže pak spát. Extrémní případ – někdo, kdo zažil v dětství zneužití, si o něm přečte a upadne do deprese. U většiny porotců se nebude jednat o takto extrémní případy, spíš půjde o nelibé pocity, které si však každý ve svém volném čase raději odpustí, pokud může.
A každý z nás nějaké triggery má. Já jako matka malých dětí nerada čtu o násilí na dětech. Vážně, povídka z loňska o dětských tělech osídlených mimozemšťany mě děsila asi dvě noci. Podobně z pohledu ženy nemám ráda znásilnění, ale nevadí mi nechutné popisy ani sex v různých podobách. Jiní porotci jsou třeba milovníci zvířat a neradi čtou o ubližování zvířatům, nebo se jim hnusí krev či jatka, a když v povídce narazí na scénu útoku Jacka Rozparovače, zkazí jim to celý večer.
Jen to nepřehnat
Naopak jsou situace, které by mohly odpovídat popisu některého triggeru, ale není to v míře, která ty negativní emoce spouští. Třeba když se postava řízne o papír, vyteče nějaká krev, nicméně čtenář to přejde bez povšimnutí. Nebo když postava od sebe odstrčí nepřítele, aby utekla, je to v nejširším smyslu slova násilí, ale ani čtenář, který nemá rád násilí, na tenhle druh násilí nereaguje (pokud se pak postava nevrátí s partou kamarádů a nepřítele si na další stránce brutálně nepodají).
Proč je u povídek uvádět
Triggery ale nepotřebujeme jenom proto, abychom chránili útlocitné porotce – je to také ochrana vás, autorů. I porotci jsou jenom lidé, a přestože se snaží, seč mohou, být objektivní a nestranní, je velmi těžké nebýt zaujatý vůči povídce, která je triggeruje. Proto se snažíme rozdělit povídky mezi porotce tak, aby pokud možno žádný nedostal „své“ triggery. Ale nebojte, máme i porotce, kteří si vyhřezlá střeva, rozřezaná těla nebo sex s mimozemskými hmyzáky vychutnávají – a ti pak takové povídky rádi ohodnotí.
Jaké nejpodivnější triggery jsme mohli u povídek v soutěži najít? Například „úřednický žargon“, „Rusko“, „humor“, „pizza s ananasem“, „popis odporného stařeckého těla“, „jedna pořádná pecka do rozkroku“, „umývání nádobí“, „zima“ nebo „náboženství“.
Co je potřeba uvést
Jaké triggery bychom u povídek rádi viděli uvedené? Zejména násilí na dětech, ženách, zvířatech či nechutné popisy. Pokud je v příběhu spousta vyhřezlých střev, čvachtajících mozků a lidí, co si je dávají ke svačině, určitě to zmiňte v triggeru. Explicitní sex a znásilnění tam také rozhodně patří, stejně jako věci, co běžně vyvolávají fobie (hadi, pavouci apod.). Pokud se ve vašem textu nic z toho nevyskytuje, netruchlete a kolonku klidně nechte prázdnou.
Zkuste svůj text podrobit kritickému zhodnocení, nakolik je v žánru obvyklý, nakolik z mantinelů vystupuje a čím. Zvažte, jestli je to v normě běžného mezilidského kontaktu, nebo obsahuje něco, co se z něj zásadním způsobem vymyká. No a pokud to, čím text vystupuje z normy, je něco, co by v běžných čtenářích mohlo spustit posttraumatickou stresovou poruchu, raději to do těch triggerů dejte.
Napsala: Erinien
s přispěním Alexis, Ellie, Tilio a Cellindry
