Vidoucí 2018: Hlášky porotců aneb Seru na povídky a jdu hrát Zaklínače

Milí autoři! Stejně jako vy nás necháváte nahlížet do svých duší prostřednictvím povídek, tak i my, porotci, vás necháme nahlídnout do těch svých. Nutno ovšem poznamenat, že duše Nezdolného porotce je temná, zatraceně temná.

Pro nováčky opět dodávám, že hlášky jsou povětšinou z porotcovské diskuse, kde se dotyční vypisují ze svých frustrací. Většina zde zmíněných věcí do skutečného slovního hodnocení neprojde, anžto máme Befehlem býti slušní a konstruktivní. Hlášky budou postupně přibývat, jak se porotci prokousávají svými várkami.

Ať žijí Vidoucí! Ať žije Havran! Ahahahahahahaaaa!!!!!!

Poznámky pod čarou jsou špatný nápad. Ne u učebních textů, ne u skript, ne u devítisetstránkových eposů, ale u povídky ano. A když už je autor kopíruje spolu s textem, takže si ten popis krajiny drsnější než smirkový papír přečtete hned dvakrát, měl by hořet. Ten popis, autorovi dávám naději na polepšení…

Wow, všimli jste si, kolik končetin musí mít [postava X]? :) Drží za ruku bráchu, druhou jim svítí na cestu, a k tomu zvládá listovat knížkou, což odhadem vyžaduje tak další dvě ruce…

Ale potenciál to má, až se autor trochu vypíše, tak bude moct psát new weird řízlej biopunkem.

A: Hele, já se musím autorky zastat, já si myslím, že ona psát umí, ale má psát něco jinýho. Kdyby psala žánry, kde nejde o děj, postavy a které nemusí mít větnou stavbu a jde o jen o sled slov, která mají navodit atomosféru, tak je autorka na super cestě.
Její hlavní nevýhoda je, že je prostě mimo žánrem, takže čtenáři / porotci za slovy hledají významy.
B: Myslíš, že je to žena, jo?
A: Jestli je to chlap, tak si k výše uvedenému přidej, že nemusí mít jasno ani ve svém pohlaví.

Já hlásím, že mám přečteno! Všechny povídky. A bylo tam pár fakt dobrejch:-)

Bolo naozaj chybou vydať sa na dráhu porotcu Vidoucích? Nemyslím. Len občas si človek siahne na dno príčetnosti a logika sa chúli niekde v kútiku miestnosti ako zbitý pes.

Zbývá mi posledních osm textů z první várky. Udělala jsem chybu, že jsem si je už před časem zběžně prolistovala. Myslím, že teď se bude každý den odvíjet ve znamení souboje mého hrůzou ječícího mozku a smyslu pro povinnost.
Ale já to dám!

Moje tolerance ke gramatickým chybám přetekla už v prvním odstavci.

ŽÁDÁM NOVÝ BOD DO PROPOZIC PŘÍŠTÍHO ROČNÍKU:
Povídka nesmí obsahovat přechodníky.

A: Víte, jak jsem psala, že [povídku X] už ve WTF faktoru nikdo nepřekoná? Tak [povídka Y] jí šlape hodně na paty.
B: Vidis, ses nepoucila z volympiady! Myslis ze je rozhodnuto pred koncem zavodu, a vono houby!
C: Jenže Ester, ta napíše povídku s banálním začátkem, ale už na druhý straně ti poklesne čelist a vydrží tak až do dokonalý a totálně nečekaný pointy! Ester to má v kapse.
D: Že bychom Ester půjčili tužku, aby se zúčastnila Vidoucích?

Asi už mi z toho porotcování hrabe. Včera jsem s rodinou shlédla jeden díl Poldy a dostalo by to ode mě Ne, protože dialogy mi přišly špatně napsané, logika postav dost pokulhávala, k vyřešení případu bylo třeba pár deus ex machina a v mé várce bylo letos pár lepších věcí:D

A motivace postav mi prisly naopak docela verohodny, jako ze nakej idiot jede nekam idiotsky zachranovat nekoho, koho miluje, a chova se u toho jako idiot, mi prijde verohodny. :)

Teď jsem měla za sebou tři povídky, z nichž jedna byla lepší průměr, druhá byla skvělá a třetí byla docela dobrá. Je mi jasné, že z hlediska statistky bude čtvrtá sra.ka. A vono ne! Vona je zase docela dobrá! Přijde odplata?

Já vím, že toho ještě nemám moc přečtenýho, ale… proč jsou to zatím samý nudný konverzačky odehrávající se na Zemi v obývácích a na chalupách?! S láskou vzpomínám na Perta, bradáče Kouli a jejich totálně weird dobrodružství. Nebo na opuštěnou základnu na místě dávného masakru a krokodýlomedvěda ve tvaru S.

Připomíná mi to Dixit, akorát místo obrázků jsou to kecy.

Hele a vsimli jste si ze je docela casto v povidce takovej jako zlomovej moment, jedna veta, do ktery jste ochotny autorovi priznat ‚benefit of doubt‘, ale pak prijde tenhle moment a vy si reknete ‚nope, tohle fakt ne, posledni kapka‘?
Takhle:

U blbejch povidek je llama moment docela brzo vetsinou. :)

Je to tam! Zvládla jsem to! Má to tři věty a zvládla jsem to bez sarkasmu!

A: A můžeme prosím do komentářů přidávat gify? Jakože aby autoři měli jasnou představu, jak jsme se zhruba cítili během čtení? Víte jak, zpětná vazba s přidanou hodnotou?
B: Myslíš něco jako

To by se mi hodilo. Často.

A: „[…] by panovalo hrobové ticho, nebýt nezanedbatelného množství zvukových signálů hlásících vážné závady.“ – nechápu, proč psát o hrobovém tichu, když je tam evidentně dost velkej bordel.
B: Vono v hrobě je taky hrobový ticho, nebýt nezanedbatelného množství zvuků vydávaných červíky, obřími krysami a hrobařem chtivým nebožtíkových zlatých zubů.

Ok, čtení soutěžních povídek má na mne očividně vliv. Právě jsem do hodnocení málem napsala „naturistický“ místo „naturalistický“. :D

A: Jsem se na ten fenykl ptala sestry, kterážto je botanička. Ta pravila, že v teplých krajích dorůstá fenykl výšky až 1,5 metru a je prý docela pevný. Takže by to mohla být rostlina na bičování vhodná, pokud poustevník operoval někde ve středomoří. […] Ale v českých podmínkách jsou to jen takový vocásky, tím bys nezbičovala ani elfí mucku.
B: Šmarjá, to je nějaký nóbl poustevník, ne? Nestačí mu vrbové proutí nebo jalovec, musí mít fenykl!

Zahrajme si hru, otevřete si povídku a přečtěte první větu, která vás praští do očí, moje je: „Letos je hovno úroda.“:D

Já tomu dávám Pochvalu s výstrahou.

Ta povidka je pomerne slusne napsana z hlediska elementarniho slohu. Ale och jaka je to sracka! Ty dejovy zvraty, ty klise! Prijdou za ni se slozkou v ruce a ona rekne, „vsechno priznavam“. Typek ma dolicky ve tvarich! Autor umi spanelsky a vyzna se v cizich slovech z nekolika oboru!!

A: „Přece tu nezemřeš jako prašivý kojot,“ ozve se v povídce. Ale však už víte, jakej jedovatej komentář chci udělat. :)
B: Já měla podobnej pocit, když se v povídce ozvalo, „že už mu ta přednáška začínala lézt pomalu na nervy“.

To, že někdo chodí a říká „tehle kámen je možná kouzelný, mrk mrk“, z něj kouzelnej kámen nedělá.
[…]
To, že má někdo halušky po chlastu a éčku, u mě není prvek fantastiky, ale standardní symptom. Navíc ničeho o tvrzených bytostech, co by překračovalo meze vlivu požití psychotropních látek, jsem si nevšiml.

„Oceňuji, že děj zbytečně nenastavujete a umíte napsat povídku tak akorát dlouhou“. Se zamlčenou vedlejší větou přívlastkovou „abych u toho ještě nechcípla“ ;)

Znásilní ji skupina vojáků a ona se pak omývá v moři a příjemně jí to štípe. To musel napsat chlap.
Btw s tou povidkou se mi stal takový zábavný omyl. Sešila jsem si ji sešívačkou na špatné straně a jako první jsem si přečetla poslední dvě stránky a vůbec mi to nebylo divný.

A: Hele, neměl by náhodou být v každé povídce alespoň jeden černoch a/nebo asiat? Měli bychom to hlídat!
B: ve většině povídek se objevuje debil. To ti jako „zástupce menšiny“ musí stačit! ;o)

My všichni platíme za to, že jsme do toho zas dobrovolně šli.

A: Prosím vás, co znamená věta: „Na vnímání této události neshledává žádné osobní progrese.“ I když jsem právník, tak tomu nerozumím :-(
B: To je hodně dobrý, to budu používat na poradách – na vnímání této záležitosti neshledávám žádné osobní progrese :D Akorát že mí kolegové se na to asi nechytí a budou se mě ptát, co to melu za sračky :D
A: A nemělo by to být napsaný nějak jinak? Jako třeba „Účast na této události nevnímá jako osobní progresi“? Když na něčem shledávám progresi, zdá se mi, že se to vyvíjí. Takže když na vnímání události neshledává osobní vývoj… je to blbost, ne?
C: Nebo aspoň „během vnímání“. Jakože by, zatímco vnímá událost (to je ale hovadina!), neshledává na sobě, že by ho to jakkoliv rozvíjelo.
Prostě nedává pozor a pak pičuje.

Já to tušila, já to věděla, já tohle nemám zapotřebí, já ty Vidoucí snad už příště hodnotit nebudu…
Co jsem komu udělala?
Proč některý lidi nedokážou psát normálně?

Osoba v cele v blázinci se „svíjí“, pak „s sebou dere“ a nakonec „křepčí“ – to bych taky chtěla od autora předvést…

Na udílení v létě na FF bych ráda uspořádala soutěž v Běhu Tommyho Wildera. Vyhraje ten, kdo nejlépe interpteruje rychlý běh s rukama líně visícíma podél těla, vlajícíma za ním jako vytahané rukávy.
Myslím, že by se to mělo hlásit Ministerstvu švihlé chůze :))))

Jako že máme autory, co ještě nesouložili, to chápu, ale že máme i ty, kteří v životě neběželi…

Čas se tam počítá na svaly: „léta zocelených svalů se vyplatila“

„… větná spojení ji vystřelovali díru do hlavy.“ – Mně ta tvoje taky, navíc déle a tvrději.

„Spustila na něj vlnu slovních jedů.“
A ty spouštíš na čtenáře vlnu slovních průjmů.

Jezdim metrem a parim na mobilu Vidouci!!!

Identifikovali jste v *** prvky fantastiky? Teda kromě toho, že hlavní hrdinka je tak pitomá, nešikovná a neschopná, že může přežít jen v nějakém dosud neobjeveném vesmíru, kde fungují úplně jiná pravidla?

„Měl ve zvyku kulhat na pravou nohu.“
Jinak si samozřejmě mohl vybrat a třeba kulhat na levou ruku, když na to přišlo…

A: V jedny slovensky povidce je konkavne kreslo. Nekdo znalej slovenstiny mi prosim vysvetlete co to je, predem dekuji.
B: Muž tvrdí, že houpací.
A: Ahaa, fakt tomu tak rikaj? To je dobry!! Slovaci jsou super :)
C: Leda slangovo, houpací křeslo je hojdacie kreslo ;)
A: Mmch ta povidka, ktery se to tyka, je zas jednou neco mezi zhulenou a wannabe new weird (?), takze zadnej div, ze to nekomu treba nemusi davat smysl.

„Celý život (…) se učila zacházet se zbraněmi všeho druhu, v míchání a používání jedů a lektvarů, šlehání a filtraci…“
Znavený porotce si představil zabijáckou baristku, která míchá latte mačiátko za zručného máchání sudlicokatanošavlí. Wait. ŠPIONÁŽI a IN-filtraci! IN-filtraci!

Znáte tu otřepanou poučku o tom, že autor musí čtenáře zaujmout již první větou? Nuže: „Ve vesnici, kde vyrostla, nad kostelem v polích, byla cesta.“ Autore, máš mou plnou pozornost! Kde byla cesta? Ve vesnici v polích? A kde vyrostla? Nad kostelem na té cestě?

Chjo. Já chápu, že přechodníky s ženskou koncovkou vypadají elegantněji, ale zvuk je pořád mužského rodu… i když ho vydává voda!

To mam taky! Je tam pak takova blba love story […]. Snazila jsem se v metru to preskrolovat, protoze ta love story je fakt blba, ale zaroven neprijit o ten moment, kdy se to zas rozjede, no long story short v pekelnym soustredeni jsem prejela na Russell Square (na lince Piccadilly doprdele!) a musela napred hledat koleje na druhou stranu a pak se vracet na King’s X na Northern… Voser proste a muze za to autor!!

A: Tuhle povídku za každou cenu chci! I kdyby mi měla ta hlava opravdu explodovat!
B: Tuhle povídku rozhodně chceš – mám ji také a můžu jen doporučit, je to skvělý lék na prokrastinaci. Učím se na zkoušku, už mě ta skripta nudí, dám si nohy na stůl, otevřu povídku, že jako flákárna… a po přečtení prvních tří stran honem utkám zpět, flákací plán nadobro zavržen.

„Představa vlastní smrtelnosti byla pro elfa nepředstavitelná.“ To se má. Já si ji představuju už od druhý stránky.

včera som začala čítať prvú poviedku… po pár stranách som naznala, že je potreba poskladať prádlo zo sušiaku, potom umyť riady a nakoniec som sa veľmi vďačne nechala zlákať na pozeranie olympiády… ale dnes, dnes už ju fakt dočítam… možno…

Prave jsem se v kontextu textu dozvedel, ze vegetariani jsou otroci Satanovi, protoze je to jejich chtic se odrikat a mucit se (a kvuli tomu blbnout a oslabovat sve mysleni a pak psat dalsi nabozenske texty, jez jim Satan naseptava, a cpat je dalsim).
Takze moje draha polovicka je ovladana Satanem.
Musim ji spasit kuretem.

Já se vždycky naladím na atmosféru jedné povídky a snažím se vcítit do hrdinů. Pak se chvíli cítím jako debil. A až pak si můžu napsat hodnocení a otevrit dalsi povídku ;)

Opět se mi totiž po přečtení prvního odstavce v hlavě začaly hádat dva hlasy. Jeden tvrdí: „To bude chujovina, to snad ani nečti.“ A ten druhý pro změnu: „To JE chujovina a ani nepokračuj!“ A teď babo raď, který hlas poslechnout.

Tak jsem si otevřela povídky, seřadila jsem je od největší po nejmenší, otevřela…
A ustrnula.
V pravidlech není, že povídka by neměla obsahovat fotografie?
Mělo by.

Se snažim, hodlám napsat hodnocení ke všem patnácti jako hodnej porotce. Ale teda s dovolením je tam jedna jakože humoristická povídka, kde jsem se zmohla na dvě krátký věty a tím končím, tvá Máňa.

Postavy jakž takž zvládají přeměny, o kterých se v povídce píše. To, co ale zvládají dokonale, je změna pohlaví! I několikrát během odstavce a dokonce i během jedné věty!!!

Nevěřim že by pornoprůmysl upadal a že po prostituci nebude poptávka. Naopak, myslim že pornoprůmysl bude posledí, co bude po konci světa fungovat.

Metodika hodnocení!
1. Nebuďte sprostý.
2. Tři věty!
3. A ne sprostý, simvás.

Já teda často píšu, že „čtenáře to ruší“, pod čímž se může skrývat cokoliv od „čtenář musí od povídky vstát a rozchodit to“ po „čtenář kvůli vám volal do Sýrie“.

A už jste četli tu jak chlap zabije ženskou, pak má gang bang s několika dalšíma a pak přiletí mimozemšťani a poděkují za zabití tamté a naklonují ho? Doufám, že se mi to včera v noci už zdálo a ta povídka tam ve skutečnosti není…

 

„Bystré oko náhle zaznamenalo na nebi objekt, který do těch míst nepatřil, a který tam nebyl.“
Moje oko, ač poloslepé, bohužel tuto větu zaznamenalo, ač bych byla raději, kdyby v povídce vůbec nebyla.

A: áno, dvaja autori pomenovali svoje poviedky rovnako! what are the odds? (really, what are the odds, ja som to nepočítala)
B: Mno, ve Vidoucich to zalezi na nazvu. Pokud je neco jako „elf a trpaslik“, „vecne pratelstvi“, „boj s vlkodlaky“ nebo neco podobne zprofanovanyho, tak takovejch muze prijit klidne pet.
C: Hele, mně něco povídejte o stejných názvech. Jeden rok byla povídka s názvem Zrcadlo ve třech různých soutěžích od třech různých autorů.
A jeden rok mi do _jedné_ kategorie CKČ přišly dvě povídky s názvem Rýč – jedna blbější než druhá.

Já jsem si tady stěžovala, že nemám upíry, co? – Tak už si nestěžuju.

A já bych stejně furt chtěla kategorii „ani omylem“. Hodila by se mi. Fakt.

A: … tiše sedím ve svém koutku, hrůzou okusuji závěs a snažím se přijít na jediný rozumný důvod, proč se někdo snaží sebemrskat právě fenyklem.
B: To ty bulvy, víš? Používá je místo dřevěných nebo kovových kuliček… způsobuje si tím podlitiny.
C: On se mrskal proti nadýmání!

No nic, seru na povídky a jdu hrát Zaklínače!

Jak, „… určitě by TŘI hadi nezvládli za jednu akci PĚT a víc kousnutí“? Třeba si hodili na iniciativu tři šestky! Co ty víš? ;o)

Po dalších dvou povídkách myslím, že v anketě chybí možnost: „letos bude v módě incest“ – díky, GoT, fakt díky.

„Sederis mistrně roztočil svou zbraň nad hlavou a vztyčil čepel ve výhružné pozici formy boje proti početnějšímu nepříteli.“
Já jsem sice šermíř, ale tuhle techniku mi doposud zatajili…

Jediná originální věc na té povídce je to, že má písňový text až na konci, nikoli na začátku, nebo uprostřed.

Mne fascinuje, že ještě musel vybírat hořké kořínky. Představuju si, jak vyhrabal kořínek, ochutnal, a se slovy: „Fuj, ten není dostatečně hořký!“ ho zahodil.

„když se konečně usadili v kulatém obýváku“. Archytektůra pyčo.

Co dělat s autory, kteří si svoji povídku sami oglosují?
…můžu jim za to v hodnocení vynadat?

Když si ve druhém odstavci povídky začne povídat chladná logika s vyčerpáním a pýchou (a nakonec jim do toho vletí ironie), tak víte, že to bude výživný.

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky se štítky , a jeho autorem je Cellindra. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u “Vidoucí 2018: Hlášky porotců aneb Seru na povídky a jdu hrát Zaklínače

  1. Deus ex machina pochází z antického divadla. Je to způsob, kterým antičtí dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina. V takovém momentě byl na jeviště prostřednictvím mechanického zařízení spuštěn nějaký bůh (často v podobě sochy) a situaci rozřešil.
    V pozdějších dobách se takto označuje už jen princip náhlého a nečekaného vyřešení situace.

    Dnes se termín deus ex machina používá v přeneseném významu jako někdo (popř. něco) náhle se objevující a přinášející nečekané řešení, zejména v literatuře, řidčeji i jinde. Příkladem může být např. povídka Jestřáb kontra Hrdlička od Svatopluka Čecha a zásah doktora Volného; nebo film Země nikoho (No man’s land, 2001), kde tímto rčením komentoval voják mírových sil přílet vrtulníku s nadřízenými.

Napsat komentář