A je tu opět oblíbený seriál hlášek porotců z hodnocení.
Autoři, nepřiznávejte se k autorství povídek, porušili byste tak anonymitu soutěže!
Zachovejte paniku, jde z velké části o neoficiální komunikaci z porotcovské diskuse, jen menší část hlášek pochází ze skutečných hodnocení, a i tam jde o prozatímní nefinální verze textů. Prostě takové nahlédnutí pod pokličku, aby se autoři během čekání nenudili.
———
Tyjo, neni to omylem balíček z loňska? „Cena nesmrtelnosti“, „Jednoho dne se vrátíš“, „Kniha stínů“, „Maličká“… Z toho mám dost ošklivé flashbacky :)))
Zatím nespoilujeme zápletky ani neřešíme motivace postav (ještě jsme se asi nepročetli k povídce, kde by se něco takového vyskytovalo), pouze nesouvisle vykřikujeme.
Já si to tisknu, abych k tomu mohla psát WTF a pak počítat WTF faktor. 🙂
… mám totiž takové téměř všeříkající skoro nevyvratitelné ničím nepodpořené, ale přesto velmi silně jak kořeny dubu pevné přesvědčení o tom, že se někdo vědomě snaží o Nevidoucího ;o)
Mám neblahý pocit, že nám letos přišly i texty z terapeutických sezení na psychiatrii. Někdo si nejspíš spletl adresu :o/
Porotce A: Středně dlouhé úhledně zčesané vlasy připomínající havranní lejna…
Wait, what?
Středně dlouhé úhledně zčesané vlasy připomínající havranní lejna… hejna… HEJNA!!! Uf.
Porotce B: To přijde se středním věkem. Vlasů ubyde a změní barvu z havraního hejna na havraní lejno…
Porotce A: Jak vypadá nesouhlasné pokývání tváře?
Porotce B: Podobně jako zaujatě rovnající si strniště.
Při četbě cítím velký diskomfort.
Jak navodit napětí: „Nakonec dopis přehnul, když.“
EPIC!!!
Dnes jsem začala číst, ale bohužel jsem včera dočetla první díl Hyperionu. Ten přechod bolí.
Mohu napsat do hodnocení jedné nejmenované povídky […], že autorovi vřele děkuji za skvělý příspěvek do svých workshopů a přednášek jakožto vynikající příklad toho, jak opravdu nepsat? Po pravdě řečeno, už jsem se připravovala, že na svůj příští pořad budu muset stvořit něco nového […], ale ten dobrý člověk mi ušetřil práci.
wow, much horror, such dejovy zvrat, very necekana pointa, wow.
Další zlo jsou povídky od chytrých horákyň. Povídky, které nejsou ani dobré, ani špatné, ani plné gramatických chyb, ani bezchybné, ani překvapivé, ani úplně bez nápadu, ani spisovné, ani hovorové, ani krátké, ani krátké, ANI KRÁTKÉ!!!!!
Notyvole, vona je tam schovana parodie na harrypotterovskej vesmir. Parodie. Na. Harrypotterovskej. Vesmir.
Porotce A: „Za klapotu podpatků jejích černých kozaček se vynořila zpoza rohu“. Je to přivlastňovací zájmeno správně?
Porotce B: Není. […] To zájmeno tam totiž vůbec nemuselo bejt, těžko si představovat, že jí do toho vynořování se zpoza rohu klapal černejma kozačkama někdo jinej 🙂
Porotce A: Kdyby bylo po mým, tak se nevynořuje vůbec. Ale aspoň autor napsal dobře slovo „podpatků“.
Porotce C: Za klapotu jeho černých kozaček se vynořila zpoza rohu.
„Kdes koupil tak hezký boty…“ vyhrkla napůl překvapeně.
„Na rohu u Diora,“ pokrčil rameny náš hrdina v růžové košili a pokračoval v chůzi.
I když vlastně musím přiznat, že prvek zklamání se neobjevuje tak často. U povídek, u nichž od začátku očekávám, že to bude s*** (a je jich většina), se prvek zklamání nedostavuje – jako s*** začínají a jako s*** taky končí.
Porotce A: Prosím, prosím, povzbuďte mě někdo, že písmeno O je zlomem a v druhé půlce abecedy konečně najdu aspoň několik příspěvků, které si zaslouží bezproblémové Ano!
Porotce B: He, he hehe. He. Ja mam druhou pulku a hadej co. 🙂
Porotce A: Hele, máte někdo – a četli jste už – povídku [cenzurováno]? Vidíte v tom někdo nějaký prvek fantastiky?
Porotce B: Ne, nejsou tam. Taky tam neni zadna pointa, napr.
Proč mám pocit, že vždycky když se v povídce objeví slovo kápě či kapuce, schyluje se k průseru?
Stylistiku zřejmě považujete za nějaké vzácné koření.
[…] hlavní hrdina je dle mého názoru nesympatický debil. Jeho osud mě naprosto nezajímal a je mi upřímně líto, že navzdory vší logice přežil.
(K té samé povídce) Pointou je pomsta a hrdinova smrt. OK a co jako? Má nám ho být líto? (Hrdina byl debil.) Máme si z toho vzít ponaučení? (Hrdina byl debil.)
Nápis „KONEC“ na konci myslíte vážně? My poznáme, že je to konec, protože už nenásledují písmenka.
Ty vole, to se mi nelíbilo, to zas vyhraje…
[…] odstavce jsou něco, co textu významně chybí – viděl jste to někdy? Super věcička, umožňuje lepší orientaci v textu.
komu, čemu, třetí pád, to je tak druhá zřída základky?
poviedkai = a1x1 + a2x2 + … +akxk + e, pre i prvých poviedok, kde a ~ Dnenormálne a xk ∈ {zbraň, krv, svetelný záblesk, nezmyselné jednanie}
Hlásím kápi už ve druhé větě.
Je to prvoplanova picovina. At mi autor polibi prdel, legracky si ze me delat nebude. Tohle je literarni soutez, a ne naka americka groteska.
Vymejslet divny slova a delat, ze jsou to mimozemsky koncepty, je stary jak scifi samo.
Porotce A: Mimochodem, nacházíte v povídce [cenzurováno] prvky fantastiky? Kromě toho, že je to jedna velká WTF haluz?
Porotce B: Ani jeden jedinej. Nejevi znamky fantastiky. A krom toho je to pomerne blbe.
Porotce A: Dosti blbé, řekla bych.
… najhorsie je, ze mam pocit, ze keby tomu autor dal normalny nazov, normalny jazyk, normalny dej a normalneho hrdinu, ze by to bolo celkom citatelne.
… já nevim, mně to přijde, jak kdyby někdo sebral zombie horor a zkusil ho napsat stylem jako manuál od pračky. Švédský. Přeložený Bingem.
Myslím, že volné šaty, které ženskou těsně obepínají na bocích a prsou, musí být za prvé nepohodlné, a za druhé dost hnusné.
„s apatickým vzrušením k němu natahovala ústa …“ Ta ženská je Vetřelec!
Jo, oba tyhle momenty jsem si taky podtrhla a napsala k nim blíže neurčený počet vykřičníků, otazníků a lebek s hnáty.
A DOST. CHCI ZKRÁCENÍ STRÁNKOVÉHO LIMITU!!!
Lidi, naučte mě „děsivý kolísavý třepotavý bojovný jekot“, abych ho mohl aplikovat na předávání.
Dnes jsem chtěl jít brzo spát. Bohužel jsem „rozečet“ [cenzurováno]. Už mám mimo „jekotu“ za sebou „zešílevší marodéry“, „otlačeniny do krve“ a začínám druhou stránku (z 22).
Porotce A: Hlavní záplatka spočívající v zázračné ampuli není nijak vysvětlena, zato je spousta řečí kolem, která nikoho nezajímá.
Porotce B: Oceňuju nový (bezděčný) pojem „záplatka“. To většina těch povídek fakt má :)))
Myslíte, že „uvažova“ ve větě „Postavil se na okraj zábradlí, podíval se dolů, chvíli uvažova.“ má být přechodník, nebo autorovi jen vypadlo písmenko?
Proč proboha píše někdo myšlenkové pochody Comic Sansem?
Dneska jsem četla dítku O pejskovi a kočičce a celou dobu jsem jásala, jaký ono to má skvělý a živý dialogy 😀
Jak řek ‚v mém již třikrát zmíněném uthaku‘, tak jsem si řekla, tak di do prdele i s tim svym uthakem.
A povídku, co ji autor psal ve svém již čtyřikrát zmíněném uthaku, nevyřazovat! Já mu chci napsat hodnocení plný mimozemskejch výrazů…
„Mírumilovné … oči jim svítily … dravostí“ – to je skoro ako ruský vojak na Ukrajine.
V poznámkách mám toto: jako kdyby to Arab překládal z ruštiny pomocí čínsko-svahilského slovníku! I Tatar se vyjadřuje lépe!
Což o to, nápady má autor dobrý, ale zpracovat by mu to měl někdo jiný :o) Třeba někdo, kdo umí tvořit dialogy, nebo umí navodit děj, nebo aspoň někdo, kdo mu to rozmluví a radši s ním zajde na pivo.
Vcera jsem otevrela povidku, na zac. dlouha poznamka autora typu „povidka byla prelozena z“, a moje prvni reakce byla „doprdele je to tady“.
Hmmm: „Sakra, to je život! Být rád za každé syrové sousto, nemýt domov.“ Holt, život jde hned do hajzlu, když si člověk nemůže umejt barák.
Elfove smrdej
Porotce A: A krasojízda pokračuje: „Uprostřed byla škvíra. Jako by ji tam někdo zařízl.“ – To je opak toho, když se někomu zaříznou spoďáry?
Porotce B: Zkus si zaříznout díru:D:D
‚Zvedavost zabila kocku.‘ Omg, tady nakej autor moc kouka na BBC serialy.
Rytíři na zamrzlém jezeře zbroceném krví se z posledních sil brání útoku hmyzu! „Každý takový rytíř těsně před svou smrtí sebou vzal nejméně tři rusy.“ To je úplně jak Men in black.
To je děsný zpravodajství, tahle povídka… „načež se nabodl, tudíž meč pronikl“. Měli na tom jezeře s těma Rusama hrát radši hokej, výsledek by byl podobnej.
[…]
A teď tam dojeli Švédové! A Rusové jsou v prdeli! 😀
Každý porotce si od teď bude dávat pozor na písmena. Hlavně na „třímetrové brutálně ozubené velké S“!
Nejen Flad jistě ocení větu: „Když se tenhle alkohol zahříval, tak kondenzovatěl, až zkrystalizoval v superčisté formě.“
[…]
Ono to není všechno! „Pár gramů stačilo na půllitr solidní padesátiprocentky.“ Wau! Zákony zachování se zachvěly!!!
Chudáci autoři… kdyby věděli, jaký povolání mají lidi v porotě, tak by na každou stranu povídky strávili hodinu paranoidním pročítáním wikipedie 🙂
jak by asi mluvil zombík, kterej nemá rty? -l-ě. 🙂
Napsany je to docela slusne, bavi me to cist, ma to todlencto, atmosferu.
Až na to, že se ten robot choval jak maniodepresivní blondýna.
Porotce A: „Rty měl hebké a cítila jsem slabě jeho kolínskou, kterou se nejmíň 10x za den voněl.“ Jsem konsternován, jdu spát. A děsím se snů, které příjdou.
Porotce B: Jo, z toho ma skoro svaclo. Uz metrosexual je dost zly, ale hentak zacapany jak slapka, to musel byt fakt des.
Porotce A: Ale inak, ako fyziolog musim povedat ze u kostlivcov a zombikov je fakt jedno ako hovoria, lebo z hladiska fyziologickeho nemozu hovorit ci maju alebo nemaju pysky. Kostlivci totiz nemaju skoro ziadne svalstvo (a hlasiviek sotva zbytky) a zombici maju povacsine (co som videla) dost rozsiahly pneumothorax, takze nejake vykecavanie tiez nepripada v uvahu.
Porotce B: Počkej, kolik zombíků už jsi viděla?! :)))
Blábol ano, ale intelektuální? Autor podle mě intelektem moc neoplývá.
Damned! Tak se hlavní hrdina jmenuje Zbyněk, nebo Zdeněk? Už druhá povídka, kde si autor nedokáže udělat pořádek ani ve jménech.
OK, nevadí mi číst nekvalitní a dlouhý povídky, taková je práce porotce, ale číst povídky dlouhý, nekvalitní a bez prvků fantastiky!
[…] dost dobrejch jsem par nasla, a s netrivialnim napadem taky par. A vzhledem k tomu, ze napad cenim o neco vejs nez remeslo, tak asi par ano mit budu.
Převažující dojem z této povídky byl údiv nad primitivností, s jakou postavy jednají. Chovají se s rozhledem a inteligencí předškolních dětí, které se na pískovišti mlátí po hlavě formičkami.
Stylistika se schovala do kouta a tam usedavě pláče.
Víc k tomu nemám co říct, snad kromě přání nikdy nepotkat tohoto autora sama v lese.
Tuhle „povídku“ nedokážu brát vážně a doufám, že ji vážně nebral ani autor.
(o povídce, která má dvě stránky) Pozitivně hodnotím délku povídky.
Hlavní hrdinka se mi jeví jako nesympatická hysterka a není vůbec jasné, proč ji mají všichni tak rádi, když je pořád akorát šikanuje.
Dvě ranky na krku a žádná krev, to je záhada hodná Sherlocka Holmese. Čtenář je napjat, co to asi bude.
Ačkoliv se dozvídáme, že černí elfové [cenzurováno] požádali o pomoc proti jakési nestvůře, bojovnice později – zcela nesmyslně – vnímá jako křivdu, že jí nestvůra zranila. No, co asi tak holka čekala – že si tam na paloučku v Temném lese dají kafe a sušenku?
Je tam nakej chlapek, co zabiji lidi a kseftuje s bavlnou, a naka holka, co ma dycky kliku, a chce si s tim typem hodit korunou a von ji to nesezere, a pak ten mamlas, co mu na konci vypichnou oci, co vsechny ke vsemu ukeca, jak se mu to hodi (akorat ze bez oci mozna ne).
V tyhle povidce ovsem neucta k tomu samurajovi byla uplne donebevolajici. Ja bejt tim samurajem, tak tomu smrkacovi useknu hlavu a dal se s nim vubec nezabejvam.
Ach. Můj. Bože. Mám chuť si vyškrábat oči a nad jejich zkrvavenými zbytky proslovit strašlivou přísahu, že už nikdy nebudu číst!
Proč já mám Slováky učit slovensky? A opravovat jim bohemismy? Dočerta!
Nuda, nuda, nuda. Vždyť to je asi stopadesátá verze drsnýho detektiva. Hrdina zdědil tradiční tajné superpowers, ale chová se, jako by na ně vůbec nebyl zvyklej. Dělá shovívavýho pána a přitom mu z toho bělaj voči, je namyšlenej a má na sebe postelové reference a všechny jeho informátorky jsou ženské? Ehm ehm ehm EHM :))
Pointa nuda, když si hrdinu stihne v průběhu povídky oblíbit akorát autor.
Válečník sedí na kameni. Pořád tam sedí. Pokud vás to zajímá, ještě furt tam dřepí. Počkejte… áno, pořád tam sedí. Štěstí, že nesedí v osmkrát zmiňovaném uthaku, protože bych nejspíš vyletěla z kůže!
Človeče, veď vám tam chýbajú postavy a dej!
Obzvlášť potom záverečnej scéne by bolo lepšie v koši než v súťaži.
Věra Chytilová: „Režírovat může každý. Jenže potom to tak vypadá.“
Porotce Vidoucích: Psát taky může každý. A potom to vypadá stejně.
Uf. Gramatika. A iné prečiny voči ľudskosti.
Jediné plus této povídky spatřuji v tom, že je krátká.
Zacházení s mezerami a čárkami je veskrze balistické – padni, kam padni.
Doporučila bych autorovi, aby zvedl zadek od počítače a místo toho vyrazil na nějakou šifrovačku, dálkový pochod nebo dvoudenní outdoorový závod, aby získal reálnější představu o tom, co dokáže únava, zima a nedostatek spánku.
[…] že autor neustále udává, jak blízko se kdo u koho ocitl, a to prosím v metrech a centimetrech, až to vypadá, že pobíhal kolem postav s pravítkem.
Hrdina, jehož hlavní charakteristikou je to, že se stal něčí obětí, je dosti nesympatický – kdo by se taky chtěl ztotožňovat s takovým chudákem?
Ty neuvěřitelně dlouhé, nekonečně rozvité, vlastně prakticky nepotřebné, ne příliš povedené a čtenářovu pozornost velmi rozptylující přívlastky začnou porotce štvát ale hodně rychle.
K hrdinovi si čtenář nevytvoří žádný vztah […] a jsem moc ráda, že špatně dopadl, naprosto si to zasloužil, blbec jeden.
Co se týče děje, tak hlavním problémem povídky je, že žádný nemá.
Problémem této povídky je její hrdina, který je natolik cool a nad věcí, až je čtenáři jeho osud upřímně ukradený.
Objeví se mrtvý bratr, který si myslí, že mu hrdina zabil ženu, ale po doušku piva mu odpustí.
Evidentně se vyžíváte v párání vnitřností. Jednou za povídku to prosím stačí.
[…] být jejími parťáky, nesvěřila bych jí ani vodní pistolku ze strachu, že mě v záchvatu paniky nebo hysteráku do zad vysype dávku friendly fire.
„Po více než dvě století třímal šógun v rukou moc nad celou zemí, která se ani jednou nezachvěla.“ Japonsko dvě staletí bez zemětřesení? To je vážně sci-fi.
Vcera Flad nasel naky hyhnajici se vesnicany. Prej jsou to asi velky tvrdaci.
Ahoj autore, jak bych ti to jenom rekla. Tvoje povidka je zajimava a ma docela myslenku i atmosferu, ale ten nazev je priserne bulvarni (debilni) a na prvni pohled me trochu odradil.
Slizký Quelb je fajn dejotvorný, aj keď je úplný debil.
Zbytecne naturalisticke (= naprosto nechutne) popisy.
Človeče, vaše nápady tu chcem!
[…] nemám dôvod to neposlať ďalej. Okrem toho, že sa mi to nepáčilo.
Hlásím blanité křídla!
Tak už i já hlásím BLANITÁ KŘÍDLA, tentokrát ČERNÝM PEŘÍM LEMOVANÁ!!!
Ale jinak se mi ta povídka celkem líbila, má hlavu a patu a hlavně jsem ji, na rozdíl od mnoha jiných, dočetla bez újmy na zdraví.
Zjistila jsem zajímavou věc. Teď jsem zase kvůli jedné slovenské povídce prohledávala pravidla slovenštiny a narazila na kviz „otestujte si slovenštinu“. Stouplo mi sebevědomí, co se slovenštiny týče. Pokud byste někdy něco podobného dělali, mám pro vás radu: Nebudete-li si jisti, zaškrtněte tu možnost, která vypadá méně česky. Mně se to osvědčilo.
[…] dobře rozjeto, nosná myšlenka dobrá, zabíjeno „normálními“ popisy a odrovnáno „ťuťu ňuňu“ závěrem.
Akorat proc se tyhle veci odehravaj vzdycky v Brne, to nevim. Nak mi to strasne vadi, jak vidim Brno, hned ma povidka minus deset bodu do zacatku. Jestli ja nahodou nejsem ta protibrnenska klika, co nekdo zminoval na strankach. 🙂
ze by sa autor stretol s JVjr a takto si to kompenzuje? (pozn.: JVjr = Jan Vaněk jr.)
Prvek fantastiky = Neomezená rychlost na našich dálnicích (zrušená v reálu pár let před tímto „příběhem“.
Porotce A: Událost dne – [cenzurováno]. WTF faktor vysoký, snad nejvyšší, co jsem kdy ve Vidoucích zažila.
Porotce B: Dada jak sviň, co? :o)))
Porotce C: uaaa, prave som to docitala. oh my fluffy guineapig, indeed.
Myslím, že obracanie porotcov na vieru by malo byť v poviedkach trestné.
Jakožto brněnská rodačka a patriot odmítám vaše odporná nařčení. 🙂
[…] rozdíl je v tom, že kdyby se to odehrávalo ve Veverský Bitýšce, bylo by to originální! 🙂
Trip byl asi dobrý, ale povídka není.
No a tradicne kdyby si autor odpustil posledni vetu, udelal by dobre.
To bola detektivka, ktorej chybali vsetky dolezite prvky detektivky.
Asi je tam moc cvoků a magorů, přičemž jako nejmenší dement z nich mi připadá ten, co má na hlavu papíry.
takhle jsem si tak asi od pulky rikala, „k veci, osobo!“, coz jak jiste chapes, neni u tohohle typu povidky optimalni.
Nepoužívejte přechodníky, když je neumíte, základní poučka Vidoucích.
[…] sloh-dějepis-národopis fusion, aneb za každého správně jmenovaného slovanského boha máte bod. Kdo má nejvíc bodů, postupuje do krajského kola olympiády z češtiny.
Tato „povídka“ patří do dívčího deníčku. Do TAJNÉHO deníčku!
Porotce A: Co kdybychom udělali spin-off Vidoucích – soutěž v poezii?
Porotce B: Chceš nás zabít!?
Porotce C: NIE, zásadne a v žiadnom prípade nie, to je masochizmus vyššieho stupňa hraničiaci s pokusom o samovraždu skratom v mozgu.
Porotce D: Vrahu! (porotcov, nadejne dusicky by zaplesali)
Čím dál víc mám pocit, že to, že jsem četla jenom do M, mi sebralo velkou část hrůzného zážitku :)))
Číst se to ovšem nedá, na první pokus jsem zvládla dvě věty.
Na vině jsou především nesmyslně položené čárky v souvětích a soustavně przněná shoda přísudku s podmětem.
Chudák chlapec, kvůli takové nesympatické sobecké puberťačce se obětoval! Ovšem komu není rady, tomu není pomoci, má, co chtěl.
mám pri čítaní pocit ako pri vlakovom nešťastí – je to strašné, ale nedokážem sa od toho odtrhnúť
Odpověď jinému porotci na dotaz, jak se pozná Nevidoucí: Nevidouci se vetsinou pozna podle toho, ze clovek uplne zasne, jak strasne blba muze povidka bejt, a jak hluboko lze klesnout. Neni to jenom obycejne nudna povidka, musi mit vsechno: bejt blbe napsana, s prisernejma postavama, debilni zapletkou, zdlouhava, nudna a pritom epesne blba. Debilni nebo nechutnej humor je bonus, naivni predstavy autora o sexu nebo skryty BDSM zakruty jsou bonus, pocit ze clovek precet 30 stranek a on to zatim byl jen jeden odstavec je bonus. Clovek to vetsionu pozna, protoze to ma takovej srackoidni drajv, takovy jako smerovani, kdy si clovek po par vetach rekne, ze autor tohle snad ani nemysli vazne, ale ma tezky podezreni, ze mysli.
Tak co, uspořádáme tu anonymní porotcovskou soutěž o nejhorší povídku? Já už jsem začala psát. Dala jsem si ale pauzu, abych mohla po několika týdnech pokračovat a zapomenout jména postav a dosavadní děj 😉
Nakonec jsem dala docela hodně Ano, vyvážila jsem to i poměrně velkým množstvím nominací na Nevidoucího. 😉
Tretina mojich poviedok vyfasovala Ano. Niektoré síce za nádej, ale snáď si autori zaslúžia povzbudenie.
Čéče, vy budete ještě muset hódně trénovat, abyste napsal alespoň návod na vaření čaje.
Ohó, to je docela úspěšná povídka, dotáhla to na celých pět přečtených vět!
Porotce A: Já dala asi čtvrtině [Ano] a mám pocit, že jsem letos byla hrozně benevolentní. 😉
Porotce B: Hele ja mam taky pocit, ze jsem letos naka hodna. Jestli my jsme nahodou jako porota celkove nezmekli…
Porotce C: Jestli my jsme se náhodou loni neshodli na tom, že místo vybroušenýho diamantu budeme hledat největší talent, když už jim posíláme ty rady; a jestli náhodou nejsou ty povídky letos fakt lepší 🙂
za pribeh by som jej dala ano, bavil ma, ale za to spracovanie by dostala par ran pravitkom cez dlane. nahradenie dialogov nejakymi pochybnymi poznamkami […] je zlocin proti literature.
Milý překladateli!
Bohužel, stal ses obětí sprostého podvrhu nebo nejapného žertu. Text, který jsi přeložil do češtiny, rozhodně nemůže mít pikoredský původ. Podle jistých indicií, zejména jazykové struktury, některých reálií a způsobu popisů, nějaký tamější zneuznaný pisálek vyhrabal z pozemského fanzinu třetiřadou americkou povídku a přeložil ji z angličtiny do harinejštiny, vydávaje ji za vlastní dílo.
Tahle povidka je uplne neuveritelna, ani po asi asi dvaceti osmi strankach me nezacala nudit! (To je velka pochvala, ja se zacnu vetsinou nudit dost brzo.)
Asi to mělo bejt vtipný, ale bylo to spíš dost votravný.
Ovšem vy máte velké štěstí, že mám zrovna smířlivou náladu, protože za srací keř bych vám napařila takového Nevidoucího, že byste koukal!
Napriek dnešnej nechuti k poviedkam musím povedať, že žiaden pádny dôvod na zamietnutie poviedky ma nenapadá.
Autor pravděpodobně neví, kde se na klávesnici píšou otazníky. Mají tam být tři a všechny chybí.
A že se na to z okna dívaj dvě bejvalky, tomu nepomůže.
Konec mě sice trochu zklamal, ale ne dost na to, abych nedala Ano.
Jinak se mi Vaše povídka určitým způsobem zvrhle líbí, i když je plná odporností.
Děj se strašně pomalu rozjíždí […] a vlastně se vůbec nerozjede.
Z potenciálu k vyvražďovačke za 8 strán. Ach jo.
Nemusí každá povídka být hned o záchraně světa.
Fandila som vám, ale ani sebelepšie vyjadrovanie nepomôže, keď pokulháva dej.
Hrdinka má zřejmě nějakou nemoc způsobující degeneraci čichových buněk.
Tohle. Nejsou. Uvozovky.
Musím ocenit, že povídka má pointu, ale jinak se mi zvedal žaludek. I když toho jste, autore, pravděpodobně chtěl dosáhnout, takže jste vyhrál. 🙂
Toto je čo za haluz?
Najprv je to nudné, potom nezmyselné a napokon neprehľadné a najmä neuveriteľné.
Jako jasne, je tam docela dost renoncu, a zejm. na zacatku jsem mela nekolik facepalmu, ale ma to myslenku, ktera neni uplne blba.
Podrobnější pojeb ode mě snad nedostane ani [cenzurováno] 🙂
Chtělo by to porotce pokusně připojit na nějakej snímač typu detektor lži. Nebo jenom sledovat tep a krevní tlak. Ten výstup bych chtěla vidět, u některejch povídek by to připomínalo záznam zemětřesení v Kóbe.
„nížeji a nížeji“ (pravděpodobně podle vzoru „výšeji a výšeji“)
Tady není žádný děj, snad jen popis soulože se succubou stojí za zmínku.
Porotce A: Kriste na nebesiach, prave som docitala [cenzurováno]. WTF?Porotce B: Vítej v klubu poznmenaných :o)
Ja teda myslim ze je to presne takhle: postupem se hromadej chyby, par jich je clovek vetsinou schopnej vodpustit, ale jak to prekroci jistou prahovou mez, tak si clovek proste rekne „tak tohle teda ne, delej si autore prdel z plasteliny a ne ze me“ a je z toho ne jak vysity. Pricemz nejen kazdej porotce, ale i kazda povidka ma tu hranici jinde, protoze genialnimu pribehu clovek vodpusti i ty spatne napsany uvozovky. 🙂
Obcas mam tendence o necem smahem rict „je to sracka“ a dal to neresit; mistni osazenstvo obcas poukaze na aspekty, ktery mi pri takovymhle odsudku unikly. Sice vysledek bejva „je to teda o neco mensi sracka nez jsem si myslela, ale furt sracka“, ale i to je z hledicka vyssi kosmicky spravedlnosti dobry. 🙂
Ja jsem si vsimla, ze spis menim hodnoceni casem podle toho, kolik jsem si toho z ty povidky zapamatovala a furt mi lezi v hlave. Pokud je tam nejaka myslenka, ktera mi jeste po nekolika tydnech prichazi na mysl, nebo se o ni furt tak jako „otiram“ a rozmejslim si ji, tak si reknu, ze na tom mozna neco bude, a treba i si hodnoceni rozmyslim.
Prosm vás, strašně jsem se ztrácela ve [cenzurováno]. Albert byl zároveň Ota? A kdo byl čí švagr a kdo čí sestra a zároveň bývalá partnerka?
Kdybych byla skeptik ze spolku Sisyfos, nominovala bych povídku [cenzurováno] na Bludný balvan roku.
Hrdina doufá, že ďábla zmate, když se nechá autorem soustavně přejmenovávat ze Zbyňka na Zdeňka a zase zpátky.
další bod pro „ó, nikoli, toto dál neprojde“
Milý autore, nepřekvapil jste mě, ani nezklamal, od začátku to směřovalo do záhuby.
Když vám nefunguje mezerník, pořiďte si novou klávesnici.
Užít v povídce slovo „Mončičičáčínek“ je skoro jistá sebevražda.
Jediná rada: psát, psát, psát a hlavně to dávat přečíst někomu soudnému, ne až porotcům soutěže.
no božínku, to je mi mluva, vám mladejm chybí vojna!
Nedokončené a nezačnuté.
kolikrát to budeme opakovat? ŽÁDNÉ BÁSNIČKY!!!
Čtvrcení koláčků autorovi evidentně jde, ale doporučoval bych mu nastudovat i umění lámání textu na odstavce a rozsekávání vět pomocí čárek. Je potřeba mířit přesně – aktuálně to vypadá, že čárky do textu nastřílel naslepo brokovnicí.
podobný výtvor by vzniknul, kdyby Arab překládal z ruštiny pomocí čínsko-svahilského slovníku!
Místní názvy a jména nepříjemně připomínají farmaceutický katalog.
Pro náctileté čtenářky by to bylo asi zajímavé, myslím si, že je to celkem čtivé, ale jak říkám, nejsem cílovka.
Při čtení povídky jsem nabyl dojmu, že vznikla strojovým překladem z cizího jazyka.
Co se popisovaných událostí týče, doporučoval bych autorovi, aby si vyzkoušel nést aspoň půlhodinu statného bojovníka v bezvědomí „držaje si vnitřnosti“, případně aby strávil 24 hodin bez spánku na cestě lesem. Zjistil by, že příběh jeho hrdinů vracejících se ve zbroji z bitvy by skončil už někde na třetí straně.
Autor si určitě nastudoval literaturu, za to má jedničku ale nenapsal to zábavně.
ze Země na Měsíc a stejně v hajzlu
[…] ale uzavřít příběh s tím, že hrdina neměl radši dělat nic, to je kudla do zad čtenáře. Nemůže se přeci na konci povídky dozvědět, že přečetl skoro deset stran úplně zbytečně.
Ujišťuju tě, že ve Vidoucích se nedostává honorář podle počtu znaků.
Mě někdo oslovit „doktorande“, tak mu nejspíš omlátím o hlavu diplom. Svůj! Zarámovaný! V BYTELNÉM RÁMU!!!
Ruce svěšené směrem k zemi – jakým jiným směrem by je měla mít svěšené? Aha, třeba k podlaze orbitálního komplexu s umělou gravitací.
[…] za druhé bych pak neměla divný pocit, když takové chladnokrevné řeznici spadne do klína slušný chlap. […] Taková milá, citlivá paní, a přitom klidně odřízne chlapovi kulky a nic to s ní neudělá.
Nápad dobrý, naštvaný šaman má potenciál, ale chová sa ako tuctový vrah miesto toho, aby to dotiahol pekne na pomstychtivé zlo.
Jako čtenář jsem od povídky utekla někde u třetího uthaku.
Hlavním problémem byla samotná osobnost hrdiny – hulvátského, zamindrákovaného a k dovršení všeho ještě narcistního chudáka.
Mae fy hofrenfad yn llawn llyswennod.
Rozkošne nádejná poviedka.
Poradila bych psát nejen ve větách jednoduchých, ale používat i souvětí. Ovšem děsím se toho, obávám se, že v tom případě by počet pravopisných chyb, vzhledem k nutnosti používat čárky, vzrostl na dvojnásobek.
Podobně by si měl autor při korekturách rozmyslet, jestli v závěrečné vypjaté scéně popíše oltář jako tlustý stojan s dírou ve tvaru kosočtverce a následně nad ním pronese: „Johanko, zasuň Beonid!“
[…] z povídky je znát autorova schopnost vyhmátnout skryté strachy a úzkosti dnešního člověka, a to je zatraceně slibný začátek.
Hrozne me zajimalo, jak to dopadne, libilo se mi prostredi, desne jsem tomu chtela prijit na kloub.
Teda už jsem ve Vidoucích viděla různé věci, ale vy jste první, kdo neumí pády.
Nadto ta formulace zavání Morálním Poselstvím.
To bolo tak blbé, tak strašne blbé, a tak dlhé, tak strašne dlhé.
Omluvte moji klačtinu, ale ty vole, tak já někam přijdu a první, co udělám, je, že rozjebu elektrický rozvaděč ve stylu: „Co kdyby to k něčemu bylo?“
„Činila mu rozkoš, dokud z něho nedostala jeho živou vodu.“ – a že se o tu whisky nepodělil hned?
Nebojte se čárek, nekoušou a netřeba se jim vyhýbat.
Ani se vám nedivím, že jste si to po sobě ani nepřečetl(a), abyste opravil(a) překlepy a doplnil(a) chybějící písmena. Dvacet stran takovéhoto textu zdolá každého.
Stále se utvrzuji v dojmu, že je to neuměle popsaný Dračák – vyměňte Pána jeskyně.
Kdybych chtěl podobné věci číst, asi bych si koupil Strážnou věž, od Vidoucích očekávám přece jen trochu víc.
Ajaj, ty dialogy – vypadá to na ochotnické divadlo na vesnici.
Vy musíte ještě hodně hodně číst a psát, ale když si tenhle styl zachováte a vybrousíte, mohlo by to být v dnešní době děsně cool havranovitých hrdinů a hrdinek, co mají všechno na háku, dost originální!
Pointa byla trochu očekávatelná, leč oceňuji její přítomnost.
Takhle zůstala jen moralistická historka, kde si můžeme po dočtení jenom oddechnout a na adresu hrdiny si ulevit: dobře mu tak.
V postavách se střídají emoce jak apoštolové na orloji, což je poněkud nevěrohodné.
Námět na scénář pro Večerníček jako vyšitý (výtvarník Smetana, vypravěč Bohdalová).
Navíc to vlastně o ničem není – přišel jsem, viděl jsem, rozmlátil jsem rýčem.
[…] vaše povídka se mi líbila, a to přesně mezi stranami 2 a 6.
Sezení na studeném kameni je nezdravé – hlavně pro autora, když to uvede tolikrát po sobě.
Ale nééé! To je tak blbý!
„Kdo nebo, co byli taglilové?“ – otázka spíš stojí: „Kde má být čárka?“
Běžný nápad zpracovaný nevšedně blbým způsobem.
A slovensko-maďarská nevraživost není prvek fantastiky.
Užite si túto pochvalu, lebo následuje kritika.
[…] musím vás pochválit za velice poutavý začátek knihy. […] Bohužel mi chybí zbývajících 200 stránek, takže musím hodnotit Ne.
Napsala jsem si dokonce na papír s povídkou pár sprostých slov, ale vás jich ušetřím. 🙂
Šmarja, vy píšete hezky, ale dyť to nemá konec!
Sladkobôľna romantika, ktorá by sa skôr hodila do denníčku násťročnej dievčinky alebo na blogísek.
potencial ma urcite, len si nie som ista, ci by som ho skor navrhla na copywritera do extra.cz alebo do zena.idnes.cz 🙂
Píšu autorovi: „Píšete pěkně, čtivě, svině.“
Počkat… cože???
Uhodli jste, mělo tam být „svižně“. 🙂
… potravinový humor se mi ke konci přejedl
