Snášet to s humorem! aneb Otázka humoru ve Vidoucích

Nedávno jsme měli Vidoucí Teamsy, kde jsme kromě jiného řešili i otázku humoru. V porotě jsme totiž, co se humoru týče, rozpolceni, takže mě napadlo, že trochu přileju olej do ohně a pokusím se nastínit, proč je to s humorem takové těžké.

Na začátek bych ráda vyslovila dvě premisy.

Premisa první. V porotě Vidoucích nejsme cenzoři. Nesnažíme se vám rozmluvit nebo dokonce zakázat humor, nechceme vás odradit od psaní humoristických povídek a rozhodně vám nechceme kecat do toho, co píšete. Podle nás je svoboda uměleckého projevu veliká – jenže s velikou svobodou přichází taky nutnost nést riziko. V kostce, vy si můžete psát (skoro) co chcete, ale nikomu se to nemusí líbit.

Premisa druhá. Ve Vidoucích se snažíme o jakous-takous objektivitu v hodnocení. Všichni dobře víme, že hodnotit povídky objektivně je nemožné, nicméně i tak se snažíme přenést přes osobní sympatie/antipatie a preference a hodnotit nejen to, jak se nám povídka osobně líbila, ale i jestli je „dobře napsaná“ (tj. děj má logiku, postavy jsou uvěřitelné, jazykově je na výši, nejsou v ní chyby jakéhokoli ražení atd.). Neboli, i když povídka má téma, které mě osobně neoslovuje, tak jsem schopná rozeznat, jak si povídka stojí po formální stránce a jestli je „dobře napsaná“ a mě nudí z osobních důvodů, nebo jestli povídka není „dobře napsaná“. V prvním případě dávám v prvním kole Ano i přes osobní antipatie, ve druhém dávám Ne, i kdyby povídka byla o něčem, co normálně miluju (o kosmických lodích, typicky). Většina poroty to provozuje stejně.

Tak, a teď konečně k humoru. Zamyslela jsem se nad tím, proč humorné povídky tak „trpí“, a přišla jsem na to, že by se nejspíš mohlo jednat o kombinaci následujících dvou faktorů:

(1) nevhodný humor má tendenci lidi popudit a někdy i dost urazit

(2) nezvládnutý (nevhodný, blbý, urážlivý apod.) humor je u spousty porotců v podstatě na stejné úrovni jako jiné naprosto zásadní formální vady, např. nelogický děj či zcela ploché postavy.

Bod (2) je zcela stěžejní. Když se nezadaří, bod (1) implikuje bod (2). Tak to prostě je.

Existuje několik druhů humoru, kde porotci svorně usoudí, že autor by měl hodně ubrat. Příklady:

  • vtipy o ženách a menšinách, které těží z nějakého stereotypu (blbé blondýny, rasismus, náboženská nesnášenlivost),
  • vtipy zlehčující závažnou trestnou činnost (znásilnění, domácí násilí),
  • nízký humor estrádního typu (Ein Kessel Buntes nebo Silvestrovská show TV Nova, pokud se to ještě dělá),
  • fekální humor,
  • nevyzrálý humor,
  • sexuální narážky jakéhokoli typu,
  • fúze předchozích dvou bodů, tj. prepubertální humor o sexu, kterému se nesmějí už ani dvanáctileté děti, protože jsou na to moc staré,
  • humor, který stojí na tom, že se někomu stane něco hnusného, a
  • křečovitý humor „za každou cenu“ (hlavně aby tam byl vtip, že je blbý, to je jedno).

Někteří něco takového číst chtějí, jiným to nejde pod nos; mnohé to dokonce uráží. Samozřejmě můžete namítnout, že porotce se nemá nechat hned urazit, což je do značné míry pravda, ale. Bohužel platí, že „špatný humor“, obdobně jako např. závažné logické díry v ději, může povídku hodně rychle posunout z kategorie „dobře napsaná“ do kategorie opačné. Prostě: pokud je váš humor považován za nevkusný a nevtipný, pak povídka má dle porotců zásadní vadu, nefunguje, jak bylo zjevně zamýšleno, a může se rozloučit s pěkným hodnocením.

Budiž vám útěchou aspoň to, že nejste sami. Obdobně lidi popuzuje spousta dalších věcí: zbytečné násilí, zbytečné nechutnosti, samoúčelný explicitní sex a tak podobně. Nabízí se slovo senzacechtivost. Pokud se např. v povídce vyskytuje hnusný sex, ale nemá tam v podstatě žádný jiný účel než šokovat (nebo něco ještě horšího), tak to, jemně řečeno, porotce zrovna neoslní. S humorem, zejména humorem určitého kontroverznějšího ražení, je to podobné, a porotce vám právem vytkne, že ty blbé řeči povídku nikam neposouvají, neozvláštňují a nepřinášejí vůbec nic pozitivního, spíš naopak.

Zopakuji pro jistotu, že většina porotců pozná humoristickou povídku, která se jim osobně nelíbí, ale je kvalitní, a po takové se většinou moc nevozí (občas podotknou, že jim se to nelíbilo – což ale, jak už jsem zmínila výše, je prostě riziko). Taky bych ještě jednou pro jistotu zdůraznila, že vám nikdo nezakazuje humor do svých povídek dávat. Pište podle sebe, jak taky jinak. My ve Vidoucích máme dobrý humor rádi (s důrazem na slovo dobrý, pochopitelně). :-)

Humor je jako koření, když se s ním zachází opatrně, posune povídku hodně nahoru. Když se to s ním přežene, povídka se stane, obrazně řečeno, nepoživatelnou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky a jeho autorem je Tilio. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář