Medailonky porotců – Cellindra

Přezdívka: Cellindrafoto Martina Houdek

Skutečné jméno: Lenka Weingartová

Prozradíš něco o svém soukromém životě? Čím se živíš, jaké máš koníčky?

Jsem vzděláním fonetička a lingvistka, mám z toho i doktorát. Pracuju ve firmě, která vyvíjí řečové technologie („Počítači, světla!“) a jsem jedním z tvůrců české syntézy pro Google (ten hlas, kterým na vás mluví váš Android). Kromě toho ještě zpívám ve swingové kapele Kočky mají pré a ve sboru Subito. Když se chci flákat, tak chodím po světě nebo hraju počítačové hry. Jeden čas jsem taky bývala redaktorkou a vedlejší překladatelkou knih Terryho Pratchetta.

Co tě přivedlo k porotcování Vidoucích? Jak dlouho to už děláš? A proč tě to pořád baví?

K Vidoucím jsem se dostala už strašně dávno, ještě v dřevních dobách, kdy soutěž organizovali kluci z Palantíru. Už je to určitě hodně přes deset let. Byla tam tenkrát možnost veřejné poroty, kdy mohl povídky hodnotit kdokoliv. Přihlásila jsem se, seznámila se s duchovním otcem soutěže, Harvem, a od té doby hodnotím a pomáhám organizovat. Především dělám korektury slovního hodnocení a obecně kecám do věcí. Baví mě to proto, že ačkoliv sama nepíšu, mám pocit, že umím zanalyzovat, co je na povídce špatně a proč nefunguje – nebo naopak co je dobře a proč funguje. Těší mě, že tak aspoň můžu pomoct jiným autorům vylepšovat jejich nápady.

Za jaký typ porotce by ses označila? Máš nějaké zvláštnosti, které jiní porotci nemají?

Dřív jsem bývala bystrooký grammar nazi, který zvládl koutkem oka najít pravopisnou chybu na plakátě plném textu, když jel kolem po jezdících schodech a bavil se s lidmi o něčem úplně jiném. (Zrovna onehdá se mi to stalo, tak jsem ráda, že mě aspoň nějaká část mojí superschopnosti neopustila!)
Čas mi obrousil hrany a už na pravopisné chyby tolik nehledím, spíš rozebírám stylistiku, výstavbu příběhu, uvěřitelnost a motivace postav. Hodně vysoce hodnotím originální nápady a atmosféru, líbí se mi povídky, které se snaží čtenáři něco sdělit – a naopak mě nebaví ty, které se nic sdělit nesnaží. Při hodnocení si dávám velký pozor, aby v něm bylo vždy i něco pozitivního.

Na které chyby máš největší pifku?

Nekonzistence. Když se třeba postava jmenuje chvíli Zdeněk a chvíli Zbyněk. Chybu v čárce udělá každý a dá se to naučit, ale když samotný autor neví, jak se jmenujou jeho postavy? Kdo jiný už by to měl vědět?
Štve mě taky, když příběhu chybí nějaká část (obvykle konec). Povídka by měla být ucelené dílo, které obstojí samo o sobě, aniž by čtenář musel znát hlubší pozadí a další tvorbu autora.
Každý rok mě taky překvapí, kolik lidí pošle do soutěže povídky odbyté, se spoustou chyb a překlepů, které vypadají, jako že si je po sobě vůbec nepřečetl. Je to podobná ostuda, jako kdybyste přišli do Superstar a falešně tam zazpívali Skákal pes přes oves.

Jaký je tvůj oblíbený žánr nebo tvůrce?

Těch je hrozně moc a s časem se to mění, ale ze zahraničních tvůrců jsou vysoko v mém žebříčku třeba O. S. Card a jeho série knih o Enderovi, Neal Stephenson nebo Ray Bradbury. Z českých tvůrců mě uchvátila Vilma Kadlečková a její Mycelium. Asi je z toho jasné, že mám ráda hlavně sci-fi, ale vyrostla jsem taky na Tolkienovi a ten bude mít vždycky důležité místo v mém srdci. Z fantasy mám moc ráda třeba Gaimana, Pratchetta nebo Sapkowského.
Taky jsem jeden z mála lidí, který nedokáže říct, jestli má radši Star Trek nebo Star Wars. Prostě miluju obojí!

Jaké bys dala autorům tipy, jak napsat dobrou povídku?

Pro pokročilé:
Čtěte hodně knížky renomovaných autorů a analyzujte je. Všímejte si, jakým způsobem uvádějí nové postavy do děje, jak prezentují dialogy a co se na textu změní, když přijde napínavý kousek. Vypisujte si z knížek hezké části a zkoumejte, proč se vám tak líbí – je to použitím zajímavých nebo libozvučných slov? Zvláštní stavbou vět? Nebo třeba zatajením něčeho, co si čtenář musí domyslet? Zjišťujte, jak spisovatelé pracují s informacemi mezi řádky, co čtenáři řeknou a co ne. Používejte stejné finty ve svých povídkách.

Pro začátečníky:
Najděte si betačtenáře – lidi, kteří vám upřímně řeknou, jestli se jim vaše povídka líbila, nebo ne, a co v ní funguje a co ne. Které kousky jsou nudné, které nechápou a podobně.
Používejte kontrolu pravopisu ve Wordu, případně poproste kamaráda, který umí pravopis, aby se vám na text mrknul. Poslat do soutěže povídku s pravopisnými chybami je jako snažit se prodat černý banán. Pod slupkou se sice může skrývat chuťový zázrak, ale nevábný zjev už na první pohled lidi odrazuje.

Co bys na konec vzkázala autorům Vidoucích?

Jste neuvěřitelní, jste skvělí, obdivuju vás! Někteří z vás píšou do Vidoucích už léta – a my s láskou sledujeme vaše pokroky (i třeba v jiných soutěžích). Někteří jste tu úplně poprvé a my jsme vždycky překvapení, kolik nových nápadů se může každý rok sejít.
Pište dál! Jak říkával Terry Pratchett, psaní je největší zábava, kterou si může člověk užít sám se sebou.