Knižní doporučení: Flad

Led 15, 2019 | Knižní doporučení, Různé

Přinášíme vám další díl seriálu „Knižní doporučení od porotců Vidoucích, aneb co jsme v poslední době četli nebo nás zaujalo“. Dnes pro vás máme doporučení od Flada.

Rád bych doporučil pozornosti p.t. čtenářstva ne jednu knížku, ale hned celou sérii. Nakladatelství Argo vydává již více než dvacet let sebrané mytologie z různých koutů světa. Pokud jste o sérii ještě neslyšeli, zajděte si do knihovny či nejbližšího knihkupectví. Člověk, který se o dané téma příliš nezajímá, totiž pod dojmem převážně americké televizní produkce snadno nabyde pocitu, že všechny mytologie jsou si vlastně podobné. To je ovšem způsobeno relativně velkou konzistencí uvnitř evropské mytologie a tím, že vrchol americké produkce je občasné vložení vikingských či keltských prvků.

Minulý měsíc jsem konečně po dlouhé době dočetl Grónské mýty a pověsti (2007) Knuda Rasmussena. Vánoční čas mi ovšem umožnil číst více než obvykle, takže jsem si shodou náhod hned poté přečetl mýty z Madagaskaru nazvané Rohatý Král (2003). Obě knihy se vyznačují tím, že se pohybujeme v relativně odříznutých oblastech světa, kde přežití člověka bylo dlouhou dobu závislé na jeho schopnosti žít v souladu s přírodou.

Také fakt, že ani v jednom případě není člověk vždy na vrcholu potravního řetězce (v případě Grónska člověka porazí lední medvěd, v případě Madagaskaru krokodýl) se odráží v příbězích. Nesetkáme se tak s tolik typickým vždy vítězícím hlavním hrdinou, který získá srdce princezny a žije šťastně až do smrti. Dalším aspektem je pak relativně malá černobílost lidí, předmětů i událostí. V jednom příběhu se tak třeba dozvíme, že jistá osoba má amulet chránící proti krokodýlům. Amulet není podvodný a opravdu funguje, dokud ona osoba nepotká krokodýla, který má příliš velký hlad, a amulet tak na něj nepůsobí.

Předávání primárně ústní lidovou slovesností a silně kmenové uspořádání obou společností pak vede k poměrně velké variabilitě, což by jinak v našich končinách bylo stejným příběhem. Na rozdíl od spousty dalších knih mytologické série se obě knihy snaží o zachycení této variability. Můžeme tak snadno pozorovat, jak stejná dějová kostra je rozvíjena různými způsoby. A byť jsou základní vypravěčské techniky a klíčové body dosti podobné, často vede k různým pointám podle toho, z jakého kmene vypravěč pochází.

V neposlední řadě je nutno zmínit, že neexistuje příliš mnoho tabuizovaných témat ve vyprávění. Blízký styk s přírodou tak vede k tomu, že každý je již od mládí vystaven všem aspektům života, včetně smrti, porodu a dalších témat, které my považujeme pro naše děti za „příliš složité“. Často pak příběhy spíše dávají návod k dennímu životu (něco jako naše pohádky o rusalce nebo bludičkách), čímž plní důležitou sociální funkci. Každý pak ví, co je potřeba udělat, pokud někdo spatří tuleně, krokodýla nebo umírajícího válečníka. Výsledkem je také poměrně přirozené předání základních hygienických návyků, které slouží jako prevence šíření jinak nebezpečných nemocí v prostředí, kde je lékařská péče velice omezená.

Snadným srovnání s jiným příběhy – například těmi z Indonésie, vydané v knize Nevěsta z mušle (2009), pak zjistíme, jak moc jsou si ony dva světy Grónska a Madagaskaru překvapivě podobné. Byť Indonésie je geograficky podobnější Madagaskaru, strukturu jejich příběhů dělí podle mého názoru propast výrazně větší, než by se na první pohled zdálo. Ostatně, pokud udělám drobný krok stranou mimo vody Arga, můžeme srovnat třeba Tibetské mýty a legendy (Volvox Globator, 2001) nebo snad i Oheň na sněhu (to už je opět Argo, 1998) obsahující legendy ze Sibiře. Byť jsou obě svými nehostinnými podmínkami na první pohled podobné spíše Grónsku, ve struktuře příběhů se to neodráží.

Je tak poměrně zajímavé sledovat, jak dva na první pohled různé světy sdílí tolik společného.

Další články