Jak vyhrát literární soutěž Vidoucí

(publikováno 13. 03. 2008 na webu sfkpalantir.net)
Tento článek pokračuje v osvětě, kterou jsme mohli poprvé zaznamenat v článku Rady začínajícím autorům. Nastiňuje body, které by měl autor mít na paměti, pokud chce projít úspěšně soutěží Vidoucí (a vlastně i kteroukoliv jinou).

Každý, kdo se účastní soutěže, by si měl hned na začátku odpovědět na jednu otázku: Proč vůbec do soutěže posílám svou práci? Jistě existuje celá řada odpovědí. Některé lidi vede přirozená soutěživost, touha se ukázat, jiní chtějí pokořit své kamarády a umístit se lépe než ta jeho ušmudlaná povídka o skřetech. Jedinou úplně správnou odpovědí ale je: Chci vyhrát!

Doufám, že většina z vás, kteří čtou tento článek, se soutěže pouze neúčastní, ale posílají svůj příspěvek s tím, že chtějí zvítězit. Protože vždycky se najdou lidé, kteří obcházejí soutěže jen z dlouhé chvíle a s nesmírným nadáním lézt pak organizátorům na nervy. Jejich motivací je exhibovat a je jim jedno, jak.

Pokud opravdu chcete vyhrát, zkuste si přečíst loňské druhé kolo soutěže a poměřit se s kolegy, kteří uspěli loni. Přečtete-li všechny práce a budete si myslet, že alespoň dvě třetiny povídek ta vaše hravě strčí do kapsy, pak ji do soutěže s klidem pošlete.

Tím, že se zavedlo výběrové kolo, byla vytvořena hráz těm autorům, kteří nemají dostatek soudnosti nebo ambicí. Pravděpodobně nepostoupí nikdo, kdo by nechtěl vyhrát, nebo po tom alespoň podvědomě netoužil.

Co ale pro vás znamená vyřazovací kolo? V prvním kole každou povídku přečtou minimálně tři porotci. Představte si porotce. Chudáka. Dostane řádově několik desítek povídek, které čte jednu po druhé, a má vybrat ty perspektivní, které dostanou přečíst v druhém kole už všichni porotci. Musí ho na ní něco zaujmout a podotýkám, že zaujmout v dobrém slova smyslu, i když i mezi porotci se najdou masochisté, kteří rádi při čtení buší hlavou do zdi.

Těžko někoho ohromíte novým tématem. Myslím, že se už všechno jednou někde objevilo. I když kdoví, třeba se vám to povede. K tomu, abyste uspěli, musíte vybočit z průměru. Jen tak si vás někdo všimne, nechcete přeci zůstat zapomenuti v poli poražených.

Porotci se dají ovlivnit. To, že se dají zlákat příslibem moci, peněz a tělesných choutek, vám asi moc nepomůže ve chvíli, kdy nevíte, koho jako porotce dostanete. Jediná příležitost se tak naskýtá v tom, jakou si sami uděláte reklamu. A jak? Například název povídky je reklamní poutač, heslo, které by mělo být dobře zapamatovatelné a neprůměrné. Kdo si za rok bude pamatovat povídku Setkání, Výlet či Návrat, když jich v průběhu pěti let přijde deset? Použijte snadno zapamatovatelný a s povídkou korespondující název, který nebude lehce zaměnitelný. Vůbec nejhorší dojem můžete zanechat, když povídku nazvete prostě Povídka nebo jí nedáte jméno vůbec. Vaše práce pak vystupuje pod názvem Bezejmenná. Rozhodně se to nedá pokládat za originální, spíš je to projev autorovy bezradnosti.

Stejně tak vaše postavy – jsou to modely na onom billboardu a čím výraznější typy to budou, čím unikátnější, ale však čitelné a smysluplné jméno a charakter od vás dostanou, tím lépe si je čtenář zapamatuje. Svět, reálie, do kterých povídku zasadíte, jsou jako pozadí oné reklamy. Co je ale reklama bez pořádného výrobku. Psaní je řemeslná práce a čtenář pozná, pokud jsou jednotlivé části horko těžko sklížené. Můžete mít sebelepší marketing, ale když vaše dílo po deseti stránkách havaruje, protože nemá děj nebo nenabízí závěrečnou pointu a neobsahuje určitý přesah, pak těžko vyhrajete. Čtenář se dá snadno nalákat, ale k povídce se bude vracet jen a pouze pokud je s ní spokojený.

Vidoucí má tu nespornou výhodu, že porotci dávají většinou autorovi nějaké zdůvodnění, proč jejich povídka uspěla nebo naopak neuspěla. Takové zpětné vazby se musí využít, takže se koukejte poučit ze svých chyb, ale i z vlastních malých i velkých úspěchů.

Přálo vám štěstí? Uspěli jste v prvním kole, porotci se rozplývali nad vaším slohem a dějem vašeho veledíla? Zachovejte klid, pokoru, nepropadejte předčasnému nadšení, ono to přijde. Druhé kolo je odlišné od toho prvního. Ti, nad kterými jste čněli o hlavu, jsou teď z kola ven a vaši soupeři jsou přinejmenším ve stejné váhové kategorii. Kupodivu, ti, kteří vaši povídku vynášeli do nebes, náhle prozřou. Všude okolo je najednou dost věcí, které mají lepší sloh, lepší nápad, kulisy, zajímavější postavy nebo dokonce kombinaci předchozích kroků a ještě piruetu a čtverný skok k tomu.

Ale pozor. Už tím, že jste se dostali do druhého kola, jste se připojili k elitní společnosti a už to je vlastně úspěch. Vaše jméno bude ve výsledkové tabulce spolu s vítězem. Nikdy nevíte, kdy si vás někdo všimne, uzná váš talent a vy budete jeho vítězem. To přece stojí za to. Téměř každý člověk stojí o dvě věci – o sex a o to, být obdivován. Minimálně toho druhého tímto můžete dosáhnout.

2 komentáře u “Jak vyhrát literární soutěž Vidoucí

Napsat komentář